• Jaroslav Malý

Okresní ombudsman aneb když můžu, pomůžu

Přestože v naší zemi není nouze o lidi kteří rádi tvrdí, že Senát je zbytečný a měl by se zrušit, já s tím tvrzením zásadně nesouhlasím. Pomiňme pro dnešek tu parlamentní stránku věci a bavme se o regionálním rozměru Senátu. Česká republika má celkem 81 okrsků a v každém z nich právě jednoho senátora. Senátní okrsky s trochou nadsázky kopírují staré uspořádání ČR do okresů. Minimálně jich je podobný počet. Já senátoruji v královéhradeckém okrsku č. 45 a tak jako každý senátor jsem na to docela sám. Tím už se dostávám k pointě, kterou jsem chtěl sdělit: jeden muž nebo žena starší čtyřiceti let, který zastává vysokou ústavní funkci, rekrutuje se z malého regionu, nad kterým ovšem formálně nemá žádné pravomoci a nerozhoduje o financích. Přesto je dost vysoko postavený na to, aby ho všichni politici včetně premiéra země museli brát vážně. K čemu je to dobré? Takový senátor je svým založením podle mého soudu předurčen k tomu, aby v tom svém okrsku dbal o to, aby se věci hýbaly a aby pomáhal lidem v nesnázích. Obracejí se na něj totiž lidé, kteří zrovna nevědí, kam se obrátit jinam. Za uplynulých 6 let za mnou byli lidé v hmotné nebo osobní nouzi, lidé v bezpráví. Typickým adeptem na senátorskou pomoc jsou také komunální politici, starostové. Jejich vyjednávací pozice sice není špatná, ale i tak jim občas něco vázne. Vezměme třeba případ téhle silnice. Už je to pár let dozadu, kdy mi zavolal Ing. Žilka, starosta Petrovic a můj dobrý známý. Že prý už mu dva roky leží na Kraji žádost o opravu silnice mezi Petrovicemi a Myštěvsí a že se to vůbec nehýbe. Jestli tam prý někoho neznám. Neznám, povídám mu. Ale zavolám tam. Mám telefon a nebojím se ho použít. Výsledek už asi tušíte. Zapadlá žádost se najednou našla a začalo se to hýbat kupředu takřka ihned. Moje zásluha? Jeden obyčejný telefonát. Ale stačilo to. Pohlo by se to kupředu, kdybych nezavolal? To už se nedozvíme. Chtěl jsem se dostat k tomu, že mě senátorská praxe naučila, že senátor musí mít doma v regionu především otevřenou hlavu, dveře a náruč. Protože nikdy neví, kdo s čím zaklepe zítra.

64Vám, Pavel Hečko, Jan Birke a 61 dalším 6 komentářů 2 sdílení To se mi líbí Okomentovat Sdílet

6 zobrazení

Prof. MUDr. Jaroslav Malý, CSc

© 2019 Jaroslav Malý

Zadavatel: Jaroslav Malý

Zpracovatel: Eliška Oberhofnerová

  • Facebook Clean Grey
  • Šedý Instagram Icon
  • Šedý YouTube Icon

Proudly created with Wix.com